Již letmý pohled na filosofii 20. století, která se snaží promýšlet podstatu lidského jednání, budí dojem, že patří k její metodě vrátit se k antickým teoriím a představit je jako historické východisko, jehož nové uchopení povede k lepšímu porozumění aktuálního problému. Tyto návraty, jak je lze sledovat u Heideggera, Gadamera, Ricoeura nebo Arendtové, směřují – nakolik se jedná o teorii jednání – především k Aristotelovi a jeho základnímu rozlišení mezi poiésis a praxis. Cílem následující stati je představit základ teorie jednání, (...) jež byla dílem prvních stoiků ve 3. stol. př. Kr. V naznačeném kontextu si však taková interpretace může činit větší ambice, než jak by se mohlo na první pohled zdát. Zůstává-li totiž Aristotelés pro novodobou filosofii jednání myslitelem, k němuž je třeba se vrátit a s nímž je třeba se vyrovnat, pak je dobré si uvědomit, že právě ve stoicismu lze vidět první a bezprostřední kritickou reakci na Aristotelovu filosofii. Navíc byl stoicismus naukou, v níž se jednání stalo gravitačním bodem všech ostatních úvah a která proto musela svoje vyrovnání s Aristotelem soustředit do pojmů souvisejících úzce právě s jednáním. Lze ovšem snadno vytušit, jaký byl hlavní důvod, proč zůstal stoicismus stranou pozornosti současných filosofů . Přesný vztah stoické nauky k aristotelismu má totiž stále tendenci se skrývat. Navzdory malé četnosti explicitních konfrontací s Aristotelovými argumenty je aristotelismus ve stoicismu přítomen všude – je v něm přítomen natolik, že snaze odlišit oba systémy občas hrozí sklouznutí do povrchních kategorizací, z nichž lze podezírat doxografickou tradici hellénistické a římské doby, která se snaží o uchopení téhož rozdílu. Přesto stoicismus není peripatetická filosofie a lze oprávněně předpokládat, že nahlédnutí odlišnosti mezi obojím vrhne nové světlo na moderní přístup k Aristotelovi. (shrink)

Art, Truth, and Time is a book which endeavours to show that artistic creation depends as much upon the body, as it does the soul, and the soul's intelligent use of the body's way of understanding. When there occurs a complete disjunction between the two, as occurs in much of contemporary art, art is stripped of its inherent beauty, its wholeness. In this book the author considers the nature of art from its earliest manifestations to the present day, endeavouring to (...) show that its truth transcends time and place through the unity of soul and body and man's awareness of this unity, not a barren unity, but a unity which is profoundly creative. (shrink)

Článek srovnává pojetí člověka jako bytosti, situované v celkové souvislosti a vyznačující se otevřeností a sebetranscendencí, v myšlení Jana Patočky a Karla Rahnera, a to se zvláštním zřetelem na interpretaci postavy bohočlověka u obou autorů. Srovnává a dává do souvislosti Patočkův pojem "světa" a pojem "tajemství" u Karla Rahnera, jejich pojetí dějinnosti i radikálního ohrožení člověka. Konečně se zabývá interpretací postavy bohočlověka, kterou můžeme u obou autorů chápat jako klíčovou pro lidskou existenci, a zároveň si můžeme všimnout, že (...) odlišné interpretace tohoto motivu u obou autorů jsou si vnitřně překvapivě blízké. (shrink)

Quiconque a visité la Chambre de la Signature, au Vatican, et s’est attardé devant « L’École d’Athènes » de Raphaël garde en mémoire l’image significative qu’offrent, au centre de la composition, les personnages d’Aristote et de Platon. C’est l’image, en raccourci, d’un dialogue poursuivi vingt années durant par le maître de l’Académie et son disciple de Stagire, l’un des plus féconds sans doute qu’ait jamais comptés l’histoire de la pensée philosophique. La première rencontre entre les deux hommes eut lieu probablement (...) au cours de l’année 366/5 avant notre ère. Ils vécurent ensemble, à Athènes, dans un commerce quasi constant, pour ainsi dire jusqu’à la mort de Platon, au mois de mai 347. Cependant, le maître avait laissé pour toujours son empreinte sur l’esprit du disciple. Au point que le lecteur attentif d’Aristote peut avoir l’impression de souvent trouver dans ses œuvres, comme disait Th. Gomperz, le « Platonicien » et l’« Asclépiade » confrontés l’un à l’autre sur toutes les grandes questions de la philosophie. Le difficile accord, parfois constaté dans le Corpus Aristotelicum, entre les thèses recommandées respectivement par l’héritier de l’Académie et le champion d’une philosophie nouvelle pose incontestablement le problème le plus redoutable que doit affronter l’exégèse. (shrink)

v. 1. Sŏngnihak pʻyŏn -- v. 2. Kyŏngse sasang pʻyŏn.

The concept of a proposition is important in several areas of philosophy and central to the philosophy of language. This collection of readings investigates many different philosophical issues concerning the nature of propositions and the ways they have been regarded through the years. Reflecting both the history of the topic and the range of contemporary views, the book includes articles from Bertrand Russell, Gottlob Frege, the Russell-Frege Correspondence, Alonzo Church, David Kaplan, John Perry, Saul Kripke, Hilary Putnam, Mark Richard, Scott (...) Soames, and Nathan Salmon. (shrink)

Quasi-Nelson logic (QNL) was recently introduced as a common generalisation of intuitionistic logic and Nelson's constructive logic with strong negation. Viewed as a substructural logic, QNL is the axiomatic extension of the Full Lambek Calculus with Exchange and Weakening by the Nelson axiom, and its algebraic counterpart is a variety of residuated lattices called quasi-Nelson algebras. Nelson's logic, in turn, may be obtained as the axiomatic extension of QNL by the double negation (or involutivity) axiom, and intuitionistic logic as the (...) extension of QNL by the contraction axiom. A recent series of papers by the author and collaborators initiated the study of fragments of QNL, which correspond to subreducts of quasi-Nelson algebras. In the present paper we focus on fragments that contain the connectives forming a residuated pair (the monoid conjunction and the so-called strong Nelson implication), these being the most interesting ones from a substructural logic perspective. We provide quasi-equational (whenever possible, equational) axiomatisations for the corresponding classes of algebras, obtain twist representations for them, study their congruence properties and take a look at a few notable subvarieties. Our results specialise to the involutive case, yielding characterisations of the corresponding fragments of Nelson's logic and their algebraic counterparts. (shrink)

플라톤과 아리스토텔레스로 대표되는 희랍철학 사상 에 관한 17인의 공동논문집.